Jak vzniklo ska

Ska-P samozřejmě nehrají tradiční ska, dokonce bych řekl, že v jejich hudbě je víc punku a rocku než ska. Přesto i fanoušci Ska-P rádi poslouchají ska a tak by bylo dobré o historii této hudby něco vědět...

Ska. Tři magická písmena, za nimiž se skrývá skvělá hudba, která má miliony fanoušků po celém světě i u nás. Jak vlastně styl, který se u nás stává čím dál víc populárnější, vznikl? Je to trošku složitější, proto to vezmu co nejpřímočařeji a nejjednodušeji, nebudu čtenáře zatěžovat názvy kapel, které pro vývoj ska nejsou tolik zásadní a jež v životě neslyšel a asi ani neuslyší. Předem je nutné ujasnit si jednu věc, která je na všemožných internetových stránkách různých fanoušků i pseudofanoušků ska překrucována a upravována dle autora. Ska se vyvinulo z jamajské hudby. Ska je babičkou reggae. Nejdřív bylo ska, potom rocksteady a pak reggae. Žánry, které se dnes míchají a fúzují do sebe, které ani spousta lidí není schopná od sebe odlišit.

Už se samotným výrazem SKA to není jednoduché - podle jedné verze baskytarista Clue Johnson známý jako Clue J pořvával na fanoušky z pódia "love skavoovie", z čehož vzniklo slovo ska, podle jiné legendy se zase Clue J při hře na kytaru jednoho dne naštval a zaklel: "Hraju a ono se pořád ozývá dokola jen to ska ska ska!" Ono dnešní ska je takové "pořád dokola", člověku neznalému přijde možná jako kolovrátek, ale tak to rozhodně není, ačkoli spousta motivů a melodií se ve ska opakuje...

Jak jsem se dočetl v článku od recenzenta a hudebního publicisty Jaroslava Špuláka z deníku právo a časopisu Rock&Pop, kořeny jamajského ska sahají až do konce dvacátého století. Jamajka se zničehonic stala nezávislou na Británii a tamní lidé najednou nevěděli, co si s nově nabytou svobodou počít. Na ostrově však převládala dobrá nálada a radost ze života, která se projevila i touhou muzicírovat. Hrál se jazz, karibské písně i osvojené formy evropské hudby. Na začátku šedesátek přišel kytarista Jah Jerry, který si při hraní zvykl na zdůrazňování ne přízvučné, ale lehké doby a na světe byl nezaměnitelný ska riff. Samotné ska se ještě nějakou dobu formovalo, definitivně se jako rok vzniku ucelené podoby ska považuje letopočet 1962. V textech takzvané první vlny ska, tedy jamajského ska, se objevovaly náboženské a politické názory, mezi nejznámější vlajkové lodě skáčka té doby můžeme jmenovat známe The Skatalites nebo The Wailers, kteří se později celosvětově prosadili v reggae s Bobem Marleyem.

Následně přišel útlum a opětovné vzkříšení. V roce 1966 se zrodilo příbuzné rocksteady, pak svět ovládly pohodové rytmy skladeb Boba Marleye. A poté přišla druhá vlna ska, která je označována jako rozšíření této skočné muziky do Anglie. Ano, reggae ovlivnilo punkery Clash, potom začala jiná parta s názvem The Coventry Automatic hrát ska a přišel ostrovní boom. Roku 1972 bylo založeno vydavatelství a studio 2-Tone Records, které pod svoji hlavičkou sdružovalo ska umělce a které mělo ve znaku provařenou kombinaci černé a bílé ve čtvercovém uspořádání. I s tímto klasickým symbolem to není tak jednoduché, jak by se mohlo zdát, protože oblíbená historka praví, že černá a bílá v době druhé vlny symbolizovala souznění černých a bílých.

Ska, jak ho známe dnes, tedy skáčko, mix pravověrného ska, punku, rocku a reggae, označujeme jako třetí vlnu ska. Ve třetí vlně ska původně jamajská hudba expandovala do celého světa a důkazem budiž u nás asi nejznámější zástupci skacore a skapunku, španělští rebelové Ska-P. Ale nejen oni, nemůžu opomenout amíky Reel Big Fish, The Toasters nebo Regatta 69 a hafo dalších.

Posledním mýtem, který se pokusím nějak dementovat, je předpis toho, jak by měl milovník a fanoušek skáčka vypadat. Na kolikera blozích jsem narazil na popisy a doporučení toho, co by měli skáčkaři nosit. Současní fanoušci nosí povětšinou dlouhá vytahaná černá trička se šachovnicí či rozesmátým černobílým panákem nebo gladiátorem, nosí steely a punkové oblečení vůbec. A spousta černobílých doplňků! Neříkám že je to špatné, naopak, i já se k tomuhle kloním a nosím spíš tohle. Avšak podle mínění mnoha českých a i světových muzikantů se ortodoxní fanoušek ska pozná podle lakýrky či retro tenisky, košile Lonsdale, džíny a trička s límečkem. Obecně ale platí filozofie taková, že ska je o tom být free. "Na pravým českým fanouškovi ska je na koncertě vidět, že si užívá a že je šťastný a užívá si rytmus na druhou dobu. Je prostě v sedmým nebi," říká
Áňa z pražské kapely Kozy v korzetu. A tak to má být!

https://prochyhoblog.blog.cz/0902/roztanceny-cernobily-svet-jak-vzniklo-ska-a-co-to-vubec-znamena