Jaká je nová deska Ska-P ???

Tak už se mi do rukou dostalo nové album Ska-P. Jsem z něj nadšený, i když... jak se to vezme. V mnoha ohledech je totiž deska Lágrimas y Gozos jiná. Skalním příznivcům "skáček" může přijít příliš středoproudá chcete-li až komerční, je na ní vidět snaha zalíbit se nebo ovlivnit větší skupinu posluchačů, ke kterým se PulPul, Pipi, Joxemi a spol. snaží dostat typické "skápéčkové" názory a postoje. I přesto je ale album plné řízných refrénů, chytlavých melodií a stále převažuje rychlý ska rytmus. Zkrátka i po čtyřech letech to jsou pořád staří známí Ska-P.Po čtyřleté přestávce se dala parta levicově orientovaných muzikantů opět dohromady a zase je pořádně slyšet.

Jak už jsem řekl, toto cédéčko se v mnoha ohledech odlišuje, je zabaleno do modernějšího a "globálnějšího" obalu. Skupina do refrénů často cpe angličtinu, objevuje se francouzština, snaží se docílit větší srozumitelnosti textů. Deska je laděna více do punku a do skacore, přibylo naostřených rifů i zvuků pořádně "naboostěných" kytar. Někdy to vede k jednotvárnosti písní, což ale vždy smaže chytlavý a jedinečný refrén... Stále je tu pohodový ska rytmus, z životních a politických postojů španělští rebelové neubrali ani jednu pesetu (vlastně teď už euro) a v textech je to pořádně znát. Posluchačům se dostane pořádné dávky antiamerikanismu a dalších "lahůdek."

Jen co se disk načte do přehrávače, spustí svižná skladba Ni Fu Ni Fa (v překladu Ani slovo), druhá píseň El Libertador (Osvoboditel) překvapí téměř poprockovým , ale pěkným refrénem. Kousek s názvem Crimen Solicitationis (volně přeloženo jako Hřích ze žádostivosti, berte to s rezervou) je prvním singlem a byl k němu natočen videoklip. Píseň Gasta Claus je opět plná antiamerikanismu, je stylizována jako vánoční píseň, samozřejmě je to výsměch americkému vánočnímu coca-colovému maskotovi Santa Clausovi, symbolu předvánoční nákupní horečky. Fuego y Miedo (Oheň a strach) patří k těm říznějším, El Imperio Caerá (Říše padne) se znovu tvrdě ohrazuje proti americké imperialistické politice. Los Hijos Bastardos de la Globalización má podobný, jen o něco obecnější text (nezaměřený jen na USA). Opět cajdák, ale nemůže se mi nelíbit (časté střídání condenados - zatracenci a explotados - vykořisťovatelé snad postačí:). Vándalo, to je také pořádný nářez, ve kterém zní tvrdě sevřené aranžmá ostrých kytar, střídající se s odlehčenějšími ska pasážemi. Následuje skladba El Tercero de la Foto, která vzdáleně připomíná starší kousky jako McDollar apod. Decadencia je opět taková na oko popová věc, Qué Puedo Decir zase hraje na úplně jinou strunu (ale ne na citlivou:-)) Wild Spain je podle mého jednou z nej tohoto alba a je to zakončení jaksepatří, opět mi to trošku připomíná starší věci, konkrétně třeba Welcome to Hell. Kdybych to měl zakončit, Lágrimas y Gozos mi přijdou jako aktuálnější modifikace alb Planeta Eskoria a Que Corra La Voz.

Výše uvedené řádky nejsou žádnou recenzí, je to deska, jak jí vidím já a každý s tím nemusí souhlasit. Mnoha lidem z mého okolí, kteří Ska-P poslouchají, se tahle deska nelíbí, ale mě ano a proto bych skončil citací slov Filipa Hrubého z musicserver.cz, jenž o nich v létě 2004 napsal:
"Odhlédneme-li od, pro někoho možná trošku iritujícího, levičáctví, zůstane nám veselý, melodický a dobře zahraný ska punk." A s tím nemůžu než nesouhlasit.

https://prochyhoblog.blog.cz/0810/vesely-melodicky-a-dobre-zahrany-ska-punk