Ska-P na Rock for People 2009 - nářez, nářez a ještě jednou nářez

Na dav stejně jako v únoru v Praze shlížel velký Gato Lopéz a zvučení opět nebralo konce, Ska-P se na scéně pořád neobjevovali a nedočkavé publikum pohánělo jejich techniky. Lidí v prvních řadách přibývalo a místo ubývalo. Za chvíli měli pár metrů ode mě řádit Ska-P, moje jednička, nejoblíbenější kapela kterou už tak dlouhou poslouchám. Dříve jsem nevěřil, že je vůbec někdy naživo uvidím a teď jsou tu podruhé v jednom roce. Když vtrhli za zvuků trumpet a spustili vypalovačku Ni Fu Ni Fa, šlo o jedinečný dosud nepoznaný pocit, o hudební orgasmus. Pul Pul a Pipi stáli a skákali skutečně pár metrů ode mně. Dav se dal do pohybu a za chvíli jsem byl namáčklý na kovových zábranách, nešlo se sebevětší silou pohnout, pouze věřit že kosti ten tlak vydrží a mávat rukama, zpívat a užívat si koncert. Za normálních okolností by se o mě pokoušela panika, přeci jen nesnáším ten pocit bezmoci v uzavřeném prostoru a neschopnost se hýbat, nicméně teď mi to bylo jedno. Jen jsem Skáčkám žral z ruky, řval jednoduché popěvky a pokud jsem vystačil s dechem tak odzpívával nebo alespoň v duchu odříkával celé texty. Nikdy nezapomenu na pohled ochranky a zdravotníků, kteří zírali na ten saigon v publiku s otevřenou pusou, s výrazem "proč to proboha dělají? Vždyť se umačkají a ušlapou k smrti!" Ale to bylo všem očividně jedno, hráli nám Ska-P. Skoro jsem nevnímal kterou píseň hrají, jen si užíval ten pocit extáze a zpíval. S odstupem vím, že zahráli tuším že dvanáct písní. Po úvodní Ni Fu Ni Fa následoval (stejně jako v Praze) El Niňo Soldado, poté přiběhl Pipi převlečený za policistu a začal mlátit nevinného demonstranta za zvuků skladby Romero el Madero (Police, fuck offff!), pak přišla na řadu Meztizaje. Během Tio Sam Pipi nasadil klasické chůdy a na pódium byl rázem obří Strýček

Sam, při Welcome to Hell se coby nevinný odsouzený přistěhovalec usmažil na elektrickém křesle. Potom zaduly dudy ke svižné Derecho de Admisión a přišel asi největší zážitek z jejich vystoupení. Singl z nového alba, Crimen solicitationis naživo jsem málem nepřežil, tak moc se na sebe natlačená masa lidí vzepjala ke skákání a řvaní, až šel mráz po zádech. Ale skutečně byla tahle protivatikánská píseň asi nejlepším kouskem z i tak výtečného koncertu. A to ještě nebylo všechno, nemohl chybět všeobecně nejznámější pecka Cannabis a legalizace to byla víc než gigantická. Skoro až pankáčská oslava Simona Bolívara El Libertador už byla předzvěstí konce, protože pak už následoval jen El Vals Del Obrero a přídavek El Gato Lopéz. Potěšilo mě, že narozdíl od únorového koncertu v Tesla areně už Dělnický valčík uměla spousta lidí a pro mě bylo zpívání v obětí jakéhosi Španěla vedle mě velkým zážitkem. Nářez Gato Lopéz byl definitivním koncem, i když si publikum přálo víc a víc a dlouho pískalo a žádalo přídavek, Ska-P už se na pódium nevrátili.

Dlouho jsem se vzpamatovával. Tohle byl pro mě největší hudební zážitek, stokrát lepší než v Praze, kde jsem stál zhruba uprostřed davu a moc jsem toho neviděl. Ale proč lidé z téhle kapely tolik šílí? Kde se vzaly sympatie ke Španělům, o nichž se nepíše, nemluví v televizi, jejichž alba se neprodávají a kteří jsou levicově orientovaní? Měl bych začít u sebe. Já se jich chytnul nejspíš proto, že to bylo něco úplně nového, hudba, jakou jsem tehdy nemohl k ničemu přirovnat a která (navzdory textům, kterým jsem v samotném začátku vůbec nerozuměl) byla obrovským zdrojem pozitivní energie. Nejspíš máme my Češi rádi hopsavou muziku, pak Ska-P k popularitě určitě pomohl koncert na Rock for People 2004 a také dlouhá pauza, která znamenala velký návrat. Možná to také souvisí s tím, že my Češi jsme takoví maloměšťáčtí a rádi nadáváme na všechno okolo a nejsme příliš spokojeni v naší už tak vyspělé a bohaté společnosti. A chtěli bychom to nějak změnit a tahle skapunková anarchistická revoluce z dalekého Španělska nám dává aspoň na chvíli pocit, že jsme součástí velkého hnutí a že něco měníme, i když jen na chvilku. To je můj názor. Každopádně byla škoda, že jejich španělským revolučním a burcujícím řečem a výzvám opět publikum příliš neporozumělo a když Roberto alias Pul Pul mluvil o hanebném počínání vatikánských hlavounů a Benediktovi XVI., lidé tleskali, přičemž se asi čekalo něco jiného. Ale možná je to dobře, protože en se všemi texty a názory Ska-P souhlasím a bylo vidět, že publikum přijalo hlavně jejich hudbu a Ska-P samotné berou spíš jako modly, neboť jinak si neskutečnou vlnu hysterie nedokážu vysvětlit.

https://prochyhoblog.blog.cz/0907/jak-jsem-prozil-rock-for-people-2009