Na dav stejně jako v únoru v Praze shlížel velký Gato Lopéz a zvučení opět nebralo konce, Ska-P se na scéně pořád neobjevovali a nedočkavé publikum pohánělo jejich techniky. Lidí v prvních řadách přibývalo a místo ubývalo. Za chvíli měli pár metrů ode mě řádit Ska-P, moje jednička, nejoblíbenější kapela kterou už tak dlouhou poslouchám. Dříve jsem nevěřil, že je vůbec někdy naživo uvidím a teď jsou tu podruhé v jednom roce. Když vtrhli za zvuků trumpet a spustili vypalovačku Ni Fu Ni Fa, šlo o jedinečný dosud nepoznaný pocit, o hudební orgasmus. Pul Pul a Pipi stáli a skákali skutečně pár metrů ode mně. Dav se dal do pohybu a za chvíli jsem byl namáčklý na kovových zábranách, nešlo se sebevětší silou pohnout, pouze věřit že kosti ten tlak vydrží a mávat rukama, zpívat a užívat si koncert. Za normálních okolností by se o mě pokoušela panika, přeci jen nesnáším ten pocit bezmoci v uzavřeném prostoru a neschopnost se hýbat, nicméně teď mi to bylo jedno. Jen jsem Skáčkám žral z ruky, řval jednoduché popěvky a pokud jsem vystačil s dechem tak odzpívával nebo alespoň v duchu odříkával celé texty. Nikdy nezapomenu na pohled ochranky a zdravotníků, kteří zírali na ten saigon v publiku s otevřenou pusou, s výrazem "proč to proboha dělají? Vždyť se umačkají a ušlapou k smrti!" Ale to bylo všem očividně jedno, hráli nám Ska-P. Skoro jsem nevnímal kterou píseň hrají, jen si užíval ten pocit extáze a zpíval. S odstupem vím, že zahráli tuším že dvanáct písní. Po úvodní Ni Fu Ni Fa následoval (stejně jako v Praze) El Niňo Soldado, poté přiběhl Pipi převlečený za policistu a začal mlátit nevinného demonstranta za zvuků skladby Romero el Madero (Police, fuck offff!), pak přišla na řadu Meztizaje. Během Tio Sam Pipi nasadil klasické chůdy a na pódium byl rázem obří Strýček

Sam, při Welcome to Hell se coby nevinný odsouzený přistěhovalec usmažil na elektrickém křesle. Potom zaduly dudy ke svižné Derecho de Admisión a přišel asi největší zážitek z jejich vystoupení. Singl z nového alba, Crimen solicitationis naživo jsem málem nepřežil, tak moc se na sebe natlačená masa lidí vzepjala ke skákání a řvaní, až šel mráz po zádech. Ale skutečně byla tahle protivatikánská píseň asi nejlepším kouskem z i tak výtečného koncertu. A to ještě nebylo všechno, nemohl chybět všeobecně nejznámější pecka Cannabis a legalizace to byla víc než gigantická. Skoro až pankáčská oslava Simona Bolívara El Libertador už byla předzvěstí konce, protože pak už následoval jen El Vals Del Obrero a přídavek El Gato Lopéz. Potěšilo mě, že narozdíl od únorového koncertu v Tesla areně už Dělnický valčík uměla spousta lidí a pro mě bylo zpívání v obětí jakéhosi Španěla vedle mě velkým zážitkem. Nářez Gato Lopéz byl definitivním koncem, i když si publikum přálo víc a víc a dlouho pískalo a žádalo přídavek, Ska-P už se na pódium nevrátili.

Dlouho jsem se vzpamatovával. Tohle byl pro mě největší hudební zážitek, stokrát lepší než v Praze, kde jsem stál zhruba uprostřed davu a moc jsem toho neviděl. Ale proč lidé z téhle kapely tolik šílí? Kde se vzaly sympatie ke Španělům, o nichž se nepíše, nemluví v televizi, jejichž alba se neprodávají a kteří jsou levicově orientovaní? Měl bych začít u sebe. Já se jich chytnul nejspíš proto, že to bylo něco úplně nového, hudba, jakou jsem tehdy nemohl k ničemu přirovnat a která (navzdory textům, kterým jsem v samotném začátku vůbec nerozuměl) byla obrovským zdrojem pozitivní energie. Nejspíš máme my Češi rádi hopsavou muziku, pak Ska-P k popularitě určitě pomohl koncert na Rock for People 2004 a také dlouhá pauza, která znamenala velký návrat. Možná to také souvisí s tím, že my Češi jsme takoví maloměšťáčtí a rádi nadáváme na všechno okolo a nejsme příliš spokojeni v naší už tak vyspělé a bohaté společnosti. A chtěli bychom to nějak změnit a tahle skapunková anarchistická revoluce z dalekého Španělska nám dává aspoň na chvíli pocit, že jsme součástí velkého hnutí a že něco měníme, i když jen na chvilku. To je můj názor. Každopádně byla škoda, že jejich španělským revolučním a burcujícím řečem a výzvám opět publikum příliš neporozumělo a když Roberto alias Pul Pul mluvil o hanebném počínání vatikánských hlavounů a Benediktovi XVI., lidé tleskali, přičemž se asi čekalo něco jiného. Ale možná je to dobře, protože en se všemi texty a názory Ska-P souhlasím a bylo vidět, že publikum přijalo hlavně jejich hudbu a Ska-P samotné berou spíš jako modly, neboť jinak si neskutečnou vlnu hysterie nedokážu vysvětlit.

https://prochyhoblog.blog.cz/0907/jak-jsem-prozil-rock-for-people-2009  

V úterý 10. února přijela do Práglu španělská skapunková legenda Ska-P. A protože skáčka jsou moje nejoblíbenější kapela, nemohl jsem si akci v holešovické Tesla Areně ujít. Avšak ještě ráno jsme s Fíďou byli ještě u nás na chatě v Jizerkách. Odtud nám jel autobus do Jablonce, kde jsme hodinu a půl mrzli na autobusáku, protože nejbližší bus jel až ve 13:25. Díky tomu to byl po příjezdu do Boule sprint přes celé město, doma rychlá pizza, převlíknout se a zase vyrazit. Opět dvacetiminutový běh k couráku do Prahy, kde se k nám připojil Ivan. Ještě zkontrolovat lístky, aby se neopakovala story z benátské a mohli jsme šťastně vyrazit. Kolem sparťanského stánku už se to hemžilo lidmi s nejrůznějšími kostkovanými doplňky, ale i obyčejnými lidmi, co jdou na dobrou muziku. Kromě toho tam byly extrémy, o nichž jsem psal včera v tomto článku, takže už se nebudu opakovat.

Plocha i tribuny Tesly se rychle zaplňovaly a stovky lidí proudily dovnitř neustále. Nutností bylo vybojovat si místo přímo pod pódiem, odkud bylo krásně vidět. Večer se ska, reggae a punkem načali Prague Ska Conspiracy. Bylo to něco podobného, jako v létě na Malé skále, syrový zvuk a skvělý zpěv Mariany Wesley zahřály atmosféru do provozní teploty. Po cca dvaceti až třiceti minutách tradičně černě oblečených "spiklenců" přišla na řadu rocksteady zvěř Fast Food Orchestra. I ti vystřihli půlhodinovou show, během níž rozskákali i rozezpívali publikum, které tak už bylo připravené na hlavní chod. Krátce před nástupem španělských rebelů celý stadion zahalil kouř a všude byla cítit tráva. Inu píseň Cannabis je přeci jen nejznámějším kouskem Ska-P. Stačilo se rozhlédnout kolem a bylo jasné, že je plno. Člověk si uvědomí, kolik má skupina, o níž se u nás v médiích skoro nepíše a kterou nikde neuslyšíte v rádiích, fanoušků. Skáčka vtrhla na pódium a hned spustila, úvod obstarala svižná pecka Gato Lopéz. Následovala Ni Fu Ni Fa, oo-oo-oo řvalo publikum při El Niňo Soldado, a tak dále a tak dále... Pod pódiem se krutě pogovalo a byl tam kotel, jaký jsem v životě neviděl. Nezbytnou součástí vystoupení Ska-P jsou převleky a politické názory, které kapela vyzdvihuje mezi jednotlivými písněmi. Performer Pipi skákal po pódiu na chůdách v převlecích Strýčka Sama (Tio Sam), během songu Planeta Eskoria zase nakráčela na jeviště velká smrtka, brutální policista přišel na řadu v Romero el Madero. Ska-P nezapomněli zneužívání dětí katolickými a vatikánskými psy, roztahujícího se fašismu a neonacismu, porušování lidských práv ve Španělsku ("Přátelé čeští, u nás ve Španělsku máme zvyk, který je těžko pochopitelný," vykládal Pul Pul a následovala Vergüenza namířená proti býčím zápasům) či legalizaci marihuany (píseň Cannabis a SKAndování LE-GA-LI-ZA-CIÓN mělo asi největší úspěch). Jen škoda, že spousta lidí nerozuměla španělským rozprávkám a že výbušné řeči i burcování nemělo takovou odezvu jako ve Španělsku či Francii. A také mě trošku zklamalo, že hymnus dělnický valčík (El Vals del Obrero) zpívala jen hrstka lidí. Přesto, když PulPul zaburácel "Viva la Fiesta! Viva la Revolucion!", zavládla v hale doslova revoluční nálada. Co bych ještě vypíchl? Třeba vložku v podobě Joxemiho "remaku" The Clash, dudy v Derecho de Admision, které znělo živě asi stokrát lépe než na desce, Mezstizaje a A la Mierda, které jsem si mohl zazpívat úplně celé, animace Ratzingera alias Benedikta XVI. jako zrůdu v papežském rouchu a vůbec celou píseň Crimen Solicitationis, a další miliony pozitivních věcí. Nejlepší bylo, že se Skáčka vyvarovala hraní pouze nových věcí, které nejsou tak zažité a v mnoha případech ani nepříliš povedené. Celý playlist byl vlastně průřez celou jejich tvorbou a výrazně mi tam chybělo pouze Solamente por Pensar nebo show při písni Sexo y Religion. Tečku za celým vystoupením udělal přídavek, po němž Pul Pul předvedl striptýz a trumpetista Txikitin na všechny ukázal pozadí.

Na večer se Ska-P prostě budu dlouho vzpomínat, byl to koncert, který už těžko něco překoná. Maximálně jejich další koncert??? :)

https://prochyhoblog.blog.cz/0902/ska-p-privezli-do-prahy-revolucni-naladu  

Ska-P samozřejmě nehrají tradiční ska, dokonce bych řekl, že v jejich hudbě je víc punku a rocku než ska. Přesto i fanoušci Ska-P rádi poslouchají ska a tak by bylo dobré o historii této hudby něco vědět...

Ska. Tři magická písmena, za nimiž se skrývá skvělá hudba, která má miliony fanoušků po celém světě i u nás. Jak vlastně styl, který se u nás stává čím dál víc populárnější, vznikl? Je to trošku složitější, proto to vezmu co nejpřímočařeji a nejjednodušeji, nebudu čtenáře zatěžovat názvy kapel, které pro vývoj ska nejsou tolik zásadní a jež v životě neslyšel a asi ani neuslyší. Předem je nutné ujasnit si jednu věc, která je na všemožných internetových stránkách různých fanoušků i pseudofanoušků ska překrucována a upravována dle autora. Ska se vyvinulo z jamajské hudby. Ska je babičkou reggae. Nejdřív bylo ska, potom rocksteady a pak reggae. Žánry, které se dnes míchají a fúzují do sebe, které ani spousta lidí není schopná od sebe odlišit.

Už se samotným výrazem SKA to není jednoduché - podle jedné verze baskytarista Clue Johnson známý jako Clue J pořvával na fanoušky z pódia "love skavoovie", z čehož vzniklo slovo ska, podle jiné legendy se zase Clue J při hře na kytaru jednoho dne naštval a zaklel: "Hraju a ono se pořád ozývá dokola jen to ska ska ska!" Ono dnešní ska je takové "pořád dokola", člověku neznalému přijde možná jako kolovrátek, ale tak to rozhodně není, ačkoli spousta motivů a melodií se ve ska opakuje...

Jak jsem se dočetl v článku od recenzenta a hudebního publicisty Jaroslava Špuláka z deníku právo a časopisu Rock&Pop, kořeny jamajského ska sahají až do konce dvacátého století. Jamajka se zničehonic stala nezávislou na Británii a tamní lidé najednou nevěděli, co si s nově nabytou svobodou počít. Na ostrově však převládala dobrá nálada a radost ze života, která se projevila i touhou muzicírovat. Hrál se jazz, karibské písně i osvojené formy evropské hudby. Na začátku šedesátek přišel kytarista Jah Jerry, který si při hraní zvykl na zdůrazňování ne přízvučné, ale lehké doby a na světe byl nezaměnitelný ska riff. Samotné ska se ještě nějakou dobu formovalo, definitivně se jako rok vzniku ucelené podoby ska považuje letopočet 1962. V textech takzvané první vlny ska, tedy jamajského ska, se objevovaly náboženské a politické názory, mezi nejznámější vlajkové lodě skáčka té doby můžeme jmenovat známe The Skatalites nebo The Wailers, kteří se později celosvětově prosadili v reggae s Bobem Marleyem.

Následně přišel útlum a opětovné vzkříšení. V roce 1966 se zrodilo příbuzné rocksteady, pak svět ovládly pohodové rytmy skladeb Boba Marleye. A poté přišla druhá vlna ska, která je označována jako rozšíření této skočné muziky do Anglie. Ano, reggae ovlivnilo punkery Clash, potom začala jiná parta s názvem The Coventry Automatic hrát ska a přišel ostrovní boom. Roku 1972 bylo založeno vydavatelství a studio 2-Tone Records, které pod svoji hlavičkou sdružovalo ska umělce a které mělo ve znaku provařenou kombinaci černé a bílé ve čtvercovém uspořádání. I s tímto klasickým symbolem to není tak jednoduché, jak by se mohlo zdát, protože oblíbená historka praví, že černá a bílá v době druhé vlny symbolizovala souznění černých a bílých.

Ska, jak ho známe dnes, tedy skáčko, mix pravověrného ska, punku, rocku a reggae, označujeme jako třetí vlnu ska. Ve třetí vlně ska původně jamajská hudba expandovala do celého světa a důkazem budiž u nás asi nejznámější zástupci skacore a skapunku, španělští rebelové Ska-P. Ale nejen oni, nemůžu opomenout amíky Reel Big Fish, The Toasters nebo Regatta 69 a hafo dalších.

Posledním mýtem, který se pokusím nějak dementovat, je předpis toho, jak by měl milovník a fanoušek skáčka vypadat. Na kolikera blozích jsem narazil na popisy a doporučení toho, co by měli skáčkaři nosit. Současní fanoušci nosí povětšinou dlouhá vytahaná černá trička se šachovnicí či rozesmátým černobílým panákem nebo gladiátorem, nosí steely a punkové oblečení vůbec. A spousta černobílých doplňků! Neříkám že je to špatné, naopak, i já se k tomuhle kloním a nosím spíš tohle. Avšak podle mínění mnoha českých a i světových muzikantů se ortodoxní fanoušek ska pozná podle lakýrky či retro tenisky, košile Lonsdale, džíny a trička s límečkem. Obecně ale platí filozofie taková, že ska je o tom být free. "Na pravým českým fanouškovi ska je na koncertě vidět, že si užívá a že je šťastný a užívá si rytmus na druhou dobu. Je prostě v sedmým nebi," říká
Áňa z pražské kapely Kozy v korzetu. A tak to má být!

https://prochyhoblog.blog.cz/0902/roztanceny-cernobily-svet-jak-vzniklo-ska-a-co-to-vubec-znamena  

Tak už se mi do rukou dostalo nové album Ska-P. Jsem z něj nadšený, i když... jak se to vezme. V mnoha ohledech je totiž deska Lágrimas y Gozos jiná. Skalním příznivcům "skáček" může přijít příliš středoproudá chcete-li až komerční, je na ní vidět snaha zalíbit se nebo ovlivnit větší skupinu posluchačů, ke kterým se PulPul, Pipi, Joxemi a spol. snaží dostat typické "skápéčkové" názory a postoje. I přesto je ale album plné řízných refrénů, chytlavých melodií a stále převažuje rychlý ska rytmus. Zkrátka i po čtyřech letech to jsou pořád staří známí Ska-P.Po čtyřleté přestávce se dala parta levicově orientovaných muzikantů opět dohromady a zase je pořádně slyšet.

Jak už jsem řekl, toto cédéčko se v mnoha ohledech odlišuje, je zabaleno do modernějšího a "globálnějšího" obalu. Skupina do refrénů často cpe angličtinu, objevuje se francouzština, snaží se docílit větší srozumitelnosti textů. Deska je laděna více do punku a do skacore, přibylo naostřených rifů i zvuků pořádně "naboostěných" kytar. Někdy to vede k jednotvárnosti písní, což ale vždy smaže chytlavý a jedinečný refrén... Stále je tu pohodový ska rytmus, z životních a politických postojů španělští rebelové neubrali ani jednu pesetu (vlastně teď už euro) a v textech je to pořádně znát. Posluchačům se dostane pořádné dávky antiamerikanismu a dalších "lahůdek."

Jen co se disk načte do přehrávače, spustí svižná skladba Ni Fu Ni Fa (v překladu Ani slovo), druhá píseň El Libertador (Osvoboditel) překvapí téměř poprockovým , ale pěkným refrénem. Kousek s názvem Crimen Solicitationis (volně přeloženo jako Hřích ze žádostivosti, berte to s rezervou) je prvním singlem a byl k němu natočen videoklip. Píseň Gasta Claus je opět plná antiamerikanismu, je stylizována jako vánoční píseň, samozřejmě je to výsměch americkému vánočnímu coca-colovému maskotovi Santa Clausovi, symbolu předvánoční nákupní horečky. Fuego y Miedo (Oheň a strach) patří k těm říznějším, El Imperio Caerá (Říše padne) se znovu tvrdě ohrazuje proti americké imperialistické politice. Los Hijos Bastardos de la Globalización má podobný, jen o něco obecnější text (nezaměřený jen na USA). Opět cajdák, ale nemůže se mi nelíbit (časté střídání condenados - zatracenci a explotados - vykořisťovatelé snad postačí:). Vándalo, to je také pořádný nářez, ve kterém zní tvrdě sevřené aranžmá ostrých kytar, střídající se s odlehčenějšími ska pasážemi. Následuje skladba El Tercero de la Foto, která vzdáleně připomíná starší kousky jako McDollar apod. Decadencia je opět taková na oko popová věc, Qué Puedo Decir zase hraje na úplně jinou strunu (ale ne na citlivou:-)) Wild Spain je podle mého jednou z nej tohoto alba a je to zakončení jaksepatří, opět mi to trošku připomíná starší věci, konkrétně třeba Welcome to Hell. Kdybych to měl zakončit, Lágrimas y Gozos mi přijdou jako aktuálnější modifikace alb Planeta Eskoria a Que Corra La Voz.

Výše uvedené řádky nejsou žádnou recenzí, je to deska, jak jí vidím já a každý s tím nemusí souhlasit. Mnoha lidem z mého okolí, kteří Ska-P poslouchají, se tahle deska nelíbí, ale mě ano a proto bych skončil citací slov Filipa Hrubého z musicserver.cz, jenž o nich v létě 2004 napsal:
"Odhlédneme-li od, pro někoho možná trošku iritujícího, levičáctví, zůstane nám veselý, melodický a dobře zahraný ska punk." A s tím nemůžu než nesouhlasit.

https://prochyhoblog.blog.cz/0810/vesely-melodicky-a-dobre-zahrany-ska-punk